Draea se necítila moc dobře. Její tým si prorážel cestu ke skladištní oblasti stanice Andělů a ona každým okamžikem očekávala, že uvidí známou tvář, někoho, kdo znal někoho, koho zabila. Ne že by se musela moc bát, když zvážila společnost, v níž byla, ale vyplatilo se být opatrná.
Porozhlédla se po členech svého týmu. Byl tu Krezek technosadista, Falau rváč, Yorlas lovec odměn a Polok bojový chemotech frajer. Krezek býval odstřelovačem s nadáním na elektroniku a infiltraci, který miloval mučení svých obětí, aniž by byl v jejich přítomnosti. Falau byl přeživší miliónu malých válek, od barových bitek po úderné čety na dobyvatelných stanicích, a dle svých tvrzení měl chtivé prsty v započetí mnoha z nich. Yorlas byl mnohem opatrnější protivník, jehož aktivity, stejně jako u Krezeka, byly odstřelování a mnohé způsoby vraždění, jednotlivě I hromadně. Jeho jediným cílem života bylo zavraždit co nejvíce lidí před svým vlastním koncem, a i když projevoval zájem v experimentování s metodami, čerpal potěšení z úspěšného odebrání života a jednotlivého označování svých zabití, a ne jako Falau v krvavém úvodu k smrti. Polok, spíše osobnější jednotlivec, jež měla Draea docela ráda, strašně žral chemii a nesčetné úpravy lidského těla, které ho mohly povznést dál. Velice rád se nechával nazývat Morovým doktorem, a držel se toho názvu do okamžiku, kdy o něm řekl Draee, která se v té chvíli rozesmála tak, že se málem zhroutila na podlahu. Pak už se o tom nikdy nezmínil.
Kniha na ně údajně neměla působit. Zašli příliš daleko, násilí a temnota zakořenily do samotného tkaniva jejich osobností, že jim kniha mohla způsobit akorát velkou bolest hlavy. Kdyby se zařízená dostalo do špatných rukou, pomyslela si Draea, budou prvními, kdo bude postaven před popravčí četu.
Všichni studovali plány, ačkoli některé údaje, například kde Arak uchovává své zboží, jim byly odhaleny až v okamžiku, kdy opouštěli loď. Některé informace pocházely od Yorlase, který měl zjevně v oblasti přátele. Vše, co Draein tým potřeboval vědět, bylo jak se dostat ke skladu a dovnitř. Krezek přísahal, že se o poslední část postará.
Když kráčeli ke skladištní oblasti stanice, otočil se k Draee Polok, jehož stopařské instinkty se vyrovnaly Yorlasovým, a řekl, „Jeden z Andělů nás sleduje.“
„Jsi si tím jist?“
„Ano.“ Polok ho dopodrobna popsal.
Draea hodně přemýšlela a nakonec se objevil odštěpek staré vzpomínky. Před nějakou dobou se v kolonii objevila dvojice Andělů a verbovala horníky. Sledovala jejich postup, potom se skryla a lapila jednoho z nich osamělého a nepozorného. Byl to podsaditý chlap, když se později zbavovala jeho těla ve spalovně, natáhla si na zádech svaly. Druhý Anděl, nevědom si její role ve vraždě, způsobil povyk a dokonce přivolal své lidi, aby to vyšetřili, ale korporace se za policisty postavily a ona zůstala čistá. Přílišná důvěra je skvělá věc.
Přivolala členy týmu blíž k sobě a o všem jim řekla. Zakořenili se a Yorlas řekl, „Nemůžeme mu dovolit to pokazit. Vytraťme se. Hledejte kulku.“
Skupina se rozdělila na dvě části. Draea a Polok pokračovali v chůzi, ale zpomalili k loudání, a změnili směr k temnějším uličkám. Krezek, Falau a Yorlas splynuli se stíny.
Draea se obávala, že ten chlap kontaktoval jiné Anděly, ale Polok ji ujistil, že jsou v bezpečí. Chlap možná poslal nějakou zprávu, ale pokud je opravdu někomu ohlásil, už by dlouho byli někde v chládku. Během rozhovoru se dál rozhlíželi a nakonec spatřili vhodně vypadající uličku mezi dvěma sklady. Každý ze skupiny měl vražedné instinkty, kterým se naučili doslovně věřit, a mezi ně patřilo nalezení nejlepšího místa na provedení něčeho ohavného, takže nebyli překvapeni, když přišli blíž a nalezli v ústí ležet kulku.
Vkročili do uličky, Draea jemně odkopla kulku, a Anděl je brzy následoval. Blíží se k nim, uvědomila si Draea, už jen pár okamžiků, než zaútočí. Ulička byla temná a hluboká.
„Neotáčej se,“ řekl jí Polok, a ona poslechla, byť slyšela zvuky: Zpočátku tiché kroky od Anděla, jak se snažil dostat blíž, pak svistot vzduchu, zalapání, krátkou pranici a tlumenou ránu, následovanou zabubláním a něčím, co znělo jako roztrhání vlhkého papíru.
Zastavili se a poté se otočili, měli zájem se podívat na cizí práci. Došla k mrtvole a profesionálně se na ni podívala. Nezajímala se moc o bodná zranění na trupu, ani na velkou díru v podbřišku – každý měl své hříšky – ale byla zaujata pruhem roztrhané kůže na jedné straně hrdla, která neměla vzory škrcení ani ozubeného ostří nože. Podívala se na Yorlase, který byl zabrán do čištění nože.
Opětoval jí pohled, pokrčil rameny, sundal z ramen pušku a předal jí ji se slovy, „Minul jsem. Mušku je třeba přenastavit.“
Prohlédla si zbraň. Byla to vzduchová brokovnice s šesti zkosenými hlavněmi radiálně uspořádanými. Každá hlaveň byla pokryta magnetizujícím činidlem, které pomáhalo udržet střely v ose, když pouštěly hlavně, takže zbraň měla větší dostřel. Zásobníky byly dvojí, jedna kapsle s natlakovaným vzduchem a jiná kapsle s municí. Magnetizující činidlo fungovalo jen na malé kovové broky, ale dle Draeina názoru by takový druh munice neměl roztrhat bok krku Anděla zrovna takhle. Pokud neměly broky nějaké zvláštní nestandardní vylepšení.
„Ta munice co máš,“ optala se Yorlase, „Nemění náhodou stav?“
Přikývl.
„Aktivace při kontaktu za vysoké rychlosti?“
Yorlas znovu přikývl. „S kůží,“ řekl a předal jí zásobník z opasku.
Prohlédla si ho, pak stiskla pořádně oba konce a zatlačila k sobě. Cítila, jak se vypíná vnitřní pojistka a jeden konec zásobníku se uvolnil. Sáhla po ruce mrtvého muže, odstranila vršek zásobníku a nasypala do chladnoucí dlaně hromádku munice. Byly to malé kulovité broky, kterým jakmile se dotknuly kůže, vystřelily z povrchu maličké čepele, zakřivené uprostřed.
„A když se zavrtají do něčí kůže?“ optala se Yorlase.
„Roztočí se,“ řekl. „Prorvou se žilami. Udělají masakr.“
„takže bys mohl někoho tímhle trefit na jakékoli místo na těle, a…“
„A broky vletí dovnitř, protrhají se krevním řečištěm a rozsekají cokoli, čeho se dotknou,“ řekl Polok, když k nim přicházel. „Dostane se do tebe jeden, a máš problémy. Blízko tepny a jsi mrtvá, ale i kdyby to bylo jen do prstů u nohou, stále způsobí takovou šílenou bolest, že na místě padneš jako špalek.“
Sebral jeden ze stříbrných broků na dlani oběti a podíval se na čepele. „Tohle je normální výrobek. Mají ještě naváděné na teplo. Bronzově zbarvené, myslím. Ohavné malé věcičky.“
Ozvalo se pípnutí, které překvapilo Draeu více, než by mělo. Yorlas vytáhl komunikátor a Polok řekl, „Už zas. To už je potřetí, co tu věc vytahuješ?“
Yorlas si ho nevšímal a řekl, „Můj kontakt na stanici. Hlásí, že Sestry míří ke skladišti. Měli bychom spěchat.“ Převzal od Draey svou zbraň a řekl, „Vypálím první ránu.“
Falau zavrčel, „To sakra ne. Další je můj.“
Yorlas plácl na zbraň a řekl, „Potřebuji otestovat mušku. Problém?“
Falau mu zastoupil cestu a zamručel, „Možná.“
Polok na oba hleděl a potom mezi ně vstoupil, „U bohů… klídek. Klídek. Hej!“
Podívali se na něj.
„Yorlas bude mít první výstřel, protože musíme ty lidi vystopovat, ale jakmile budeme v bezpečí a v pořádku, bude mít Falau veškerou zábavu, kterou chce. Spokojen?“
Oba muži se na sebe podívali, potom zpět na něj a přikývli.
„Dobrá,“ řekl Polok a otočil se k Yorlasovi. „Alespoň vypni ten svůj komunikátor. Už mě nebaví, že můžeš vyžvanit naše plány všem na stanici.“
Když znovu vyrazili, zamumlal Polok směrem k Draee, „Vzpomínáš si na ten popravčí test při vstupu do týmu, který jsme dělali úplně na konci? Yorlas na to myslel. Idiot.“
„Ty si nemáš co kompenzovat. Proč do něj pořád ryješ?“
„Jen je mi proti srsti.“
„Poloku, zabil jsi přinejmenším čtyři stovky lidí.“
„No a?“
***
Jakmile byli u skladiště, dostal se do čela Krezek a provedl svou magii, ačkoli to nebylo bez komentářů mumlaných do prázdna. „Jo, zbraně, jasně. Dejte mi obvodovou desku kterýkoli den v týdnu. Konečně něco, co tu můžu dělat.“
Draea, která stála nejblíže a byla čím dál víc netrpělivější, se ho optala, „Chceš, abych řekla Yorlasovi o tvých názorech?“
„Jen přes mou mrtvolu.“
„Pak pohni. A přidej automatický otvírač dveří pro případ, že odtud budeme muset rychle zmizet.“
„Jasně. Chceš, abych to odpálil?“
„Ne, díky, ať se prostě otevřou.“
„Rozumím.“
Povstal, zadal číselnou kombinaci zámku, a dveře se otevřely. Celý tým vstoupil dovnitř.
Yorlasův informátor jim neudal přesné umístění Knihy, takže se rozhodli počkat na příchod Sester, a poté je sledovat. Tým zaujal pozice, dost hluboko ve stínech, že nebudou spatřeni, ale s přístupem do chodbiček, takže mohli sledovat postup kohokoli, kdo kráčel skladištěm. Draea se ujistila, že je na dohled ostatních a uvelebila se. Byly tu i jiné vstupy na tohle místo, ale očekávala, že Sestry vstoupí hlavním vstupem.
Zanedlouho se dveře skladiště znovu otevřely a Sestry vstoupily společně se dvěma strážci. Draein tým je sledoval, dokud se nedostali k umístění Knihy, a pozoroval, jak k nim sjíždí z výšin. Draea si všimla, že zatímco dvě Sestry přistoupily ke krabici a další dva vypadali zaujatě, poslední zůstal hodně vzadu a trochu se rozhlížel kolem. Zakořenila se. Ať už tohle Yorlas dokázal jakkoli, své místo v týmu si zasloužil.
Vytasila svou pistoli a viděla, že ostatní členové týmu provedli to samé. O pár kroků dál zamířil Yorlas svou zbraň. Sledovala, jak uvolnil ramena, nadechl se a dech zadržel, a poté se trochu předklonil. Zavřel jedno oko a vystřelil.
Jeden od Sester začal krvácet z hrdla. Ostatní od Sester zmizeli z dohledu, a než mohla reagovat, vyřítil se Falau ke krabici, sebral ji a začal si prohlížet obsah. Draea začala vstávat s úmyslem přejít k němu, když se ozvala rána a Falau se zhroutil na zem. Krabice mu vypadla z rukou a tak viděla, že z ní se vykutálel katalyzátor. Lidé, kteří k ní nepatřili, se začali míhat stíny.
Draea vykřikla, „Sakra!“ a přikrčila se, když něco proletělo kolem její hlavy. Začal šílený zmatek, při němž se její tým snažil dostat k vratům, kryli se palbou a snažili se nebýt zasaženi, to vše najednou. Jakmile se dostali na dohled východu, spatřila Draea Krezeka, jak zuřivě pracuje na mobilním ovladači, aby aktivoval dveře, a ona si uvědomila, že jakmile projdou ven, budou jejich siluety snadnými cíli. Polok ji dohnal, a když spolu utíkali, zasykla na něj, „Spusť rušení!“
Sáhl do brašny na rameni a vytáhl dvojici víceúčelových granátů, jeden nastavil na tepelný a druhý na elektromagnetický výbuch, a odhodil je. Tepelný odskákal směrem k útočníkům, kteří jim byli v patách, vzplanul a rozprášil malé kapičky, které okamžitě chytly. Chemikálie neměla poškodit povrchy, na kterých ulpěla, jen na několik okamžiků vzplanula, takže Draea doufala, že zhášecí systém skladiště nezačne okamžitě chrlit protipožární prášek. Zariskovala pohled zpět a zdálo se jí, že viděla, jak si na pár cenných okamžiků lovci zastavili.
Elektromagnetický granát, nastavený na viditelné spektrum světla, za nimi vybuchl. Prudce zesílil světlo a způsobil tak obrovské lomy světla, že míření na cíl bylo téměř nemožné, jako hledání jediného pravého odrazu v roztříštěném zrcadlu. Bylo možné nastavit tyto věci na téměř smrtící úrovně, ale Polok zjevně zaujal moudrý postoj, že oslepení všech v hale by nebylo dobrým výsledkem. Zarachotily výstřely, ale nikdo z jejích lidí nebyl zasažen, takže nakonec proběhli dveřmi. Na falešném světle stanice zuřivě mrkali, aby zbavili optické nervy odraženými pozůstatky granátu a pak se rychle řítili ulicí.
***
Byli zpět na lodi. Tým si připravoval výzbroj a připravoval se na start. Draea ve své kajutě rychle plánovala další tahy. Poté, co vyletěli z doku, snad nepovšimnutí, a vyrazili náhodný směrem, poslala několik otázek na kontakty Společnosti. Některé byly o podrobnostech mise, a Draea děkovala bohům za zkušenosti v těžební kolonii a znalostem o fungování lodi a nutných lodních denících. Ostatní byly o určitých jedincích na misi, založené na temné intuici, která jí v hlavě začala růst. Vložila na ně vysokou prioritu s vědomím, že tým bude muset brzy naplánovat svůj příští tah.
Odpovědi dorazily krátce poté. Chválili ji za její předvídavost a dali jí neoficiální povýšení na velitele týmu. Také přidali některé zajímavé informace ohledně mise a jednotlivců, společně s návrhy, jak se s obojím vypořádat.
Draea načrtla letovou trasu a poslala ji na hlavní konzoli na lodi. Poté opustila kajutu a kráčela lodí, přičemž nakonec se dostala do málo používané údržbářské oblasti. Tam došla ke skříním s náhradními díly, daleko vzadu, kde vzala malý kruhovitý předmět s matným červeným tlačítkem uprostřed. Pak se vrátila do kajuty, odeslal krátkou zprávu na základnu a obdržela okamžitou odpověď. Předmět v její ruce se rozsvítil a dvakrát zablikal. Pevně malé tlačítko stiskla. Předmět se ještě jednou jasně rozsvítil a poté potemněl. Teď byl zakódován na její otisk prstu.
Draea ještě chvilku seděla, pak disk ukryla do kapsy, povolala lidi na schůzku na můstku a vyšla z kajuty. Na cestě k můstku téměř instinktivně zastavila u jedné ze skříní s hi-tech zbraněmi a sebrala další disk, tentokrát s několika konektory a přípojkami na povrchu.
Jakmile se všichni sešli na můstku, Draea promluvila. „Nejprve musím říct, že mě Společnost jmenovala de facto vůdcem této skupiny, pokud o tom někdy předtím byly pochyby. Problémy?“
Shromážděná skupina zavrtěla hlavami.
„Dobře. Vyrážíme.“
„Zpět na základnu?“ optal se Polok.
„Vůbec ne. Nalezli jsme Knihu, tentokrát opravdu,“ odpověděla Draea. „A vyrážíme, abychom ji získali.“