Navzdory nedávným pokusům vykreslit obraz sítě vysokoúrovňových akademických škol pro elitu Nového Edenu zůstává Společnost vědomé myšlenky prvním a nejpřednějším výzkumným institutem s velkým zájmem o technický pokrok společnosti. Není to tajemstvím; konec konců Joviané jsou dost zvídaví, ale v ochranné izolaci enkláv Společnosti, nazývaných kitzy, se nemluví, jaké nové vývoje se objevují na obzoru.
Netřeba říkat, že Společnost má volnost ve výběru svých projektů. Pestrá minulost, která obsahuje politické machinace a dosti pochybné pokusy na lidech, téměř znamenaly konec Společnosti. Zvrat přišel v okamžiku, kdy vnitřní vyšetřování vyneslo na světlo jejich spojení se Sanshovým národem. Bylo všeobecně známo, že Sansha Kuvakei zkombinován Jovskou kapslovou technologii s nelegálně upravenými mozkovými implantáty, aby započal budování ohavné armády patolízalů, ale pokusy Říší napodobit jeho výzkum byly tak neúspěšné, že zanedlouho bylo předpokládáno, že Joviané jsou jednou ze stínových sil, které tajně podporují Kuvakeie, a zásobují ho tajnými technologiemi, aby zjistili, co s nimi dokáže. Byla to součást neuváženého přístupu Společnosti k technologickým pokrokům, a poté, co vyšetřování odhalilo rozpory ve výzkumných záznamech určitých kitzů, což naznačovalo jejich spolupráci se Sanshou, byly finance, moc a autonomie Společnosti vážně omezeny, a kitzy samotné beze stopy zmizely. Samozřejmě není známo, zda činy odplaty proti kitzům byly způsobeny kvůli jejich spolupráci se Sanshou, nebo jen kvůli jejich neschopnosti to pořádně skrýt.
Zatímco informací o vývoji jakékoli součásti Jovské společnosti moc není, je zcela jasné, že některé sekce Společnosti si vzaly předchozí vývoj k srdci a značně přesunuly své zaměření a posléze otevřely své brány lidem nejovského původu v pokusu zbavit se alespoň části temné mystiky, která začala halit jejich organizaci. Kromě této změny od výzkumu k výuce provedla Společnost jemnější přesun ve výzkumném zaměření. Jovští inspektoři zjistili, že zatímco Společnost se poctivě vyhýbá obnovení předchozí úrovně technologického výzkumu tvrdé vědy, začali guvernéři kitzů, společně s učenci Společnosti, rýpat do měkkých věd. Intenzivně se soustředili na humanitu, zvláště na sociologii, výuku, teologii a psychologii.
Tento přístup získal tiché schválení od inspektorů a po nějakou dobu bylo povoleno pokračovat nepřerušovaně. Ve své moudrosti inspektoři rozpoznali, že Jovská povaha nekonečného bádání nelze potlačit, byla by jen odsunuta z dosahu inspektorů na temnější místa, a ačkoli v nových výzkumných metodách Společnosti zůstávaly některé technologické aspekty tvrdé vědy, byly považované za neškodné. Zvláště učenci bádali nad elektronickými vylepšovači nálady – vysílačů vln alfa a podobně – ale protože Joviané si oblibují vše, co by mohlo bojovat s depresemi a nudou, nikdo si experimentů nevšímal.
Mnohé tyto výzkumné projekty začaly jako neoficiální experimenty mezi učenci Společnosti, kteří je utajovali tak dlouho, jak jen může jakýkoli učenec utajovat výsledky svých testů. Brzy si vyvinuli organizaci práce mezi různými kitzy, a díky výtečné komunikaci, kterou si Společnost udržovala mezi enklávami, spatřily světlo světa některé zajímavé projekty. Jedním z nich byla bájná agenda Hypervědomí.
Určití učenci si všimli výskyt nových vzorů ve vztahu mezi výcvikem, jenž poskytovali svým studentům, a výsledky, jež tito studenti vykazovali. Již dlouho bylo zavedeno, že si všichni měli načrtnout základ pro řádné studium nižší úrovně – zaměření na matematiku, řeči a společenský studia vždy budou nutnými – každý vyšší stupeň studia bude vždy závislý na jednotlivých studentech a na jejich životě. Členové Společnosti zjistili, že je ve skutečnosti možné identifikovat určité vzory v počátcích akademického vývoje každého studenta a poté využít tyto vzory k úpravě vzdělání pro daného studenta a nevymýšlet různé okliky. Přesná povaha těchto vzorů zůstává žárlivě střežená Společností, ale z výsledků, jež jsou za poslední desítky let viditelné, lze soudit, že to jasně funguje.
A kdyby to tam skončilo, Společnost by stále byla na skvělé cestě oslavování jako trochu neortodoxní, ale akademické, školní společnosti.
Detekce vzorů, které používali k analýze schopností studentů, se lepšily a lepšily až do bodu, kdy objevili, že dokáží zmapovat jiné různé aspekty studentových schopností a sklonů. A někdy během výzkumů jeden podnikavý učenec rozhodl, že výcvik studentů v lepší lidi není dostatečný. Také by měli potlačit některé jejich zhoubné sklony.
V jádru nebyl tento cíl ničím novým. Součástí výuky studentů má být obroušení drsnějších hran jejich myslí, nejen jim ukázat správnou cestu, ale zabránit jim zbloudit. Učenci Společnosti se hájili, že staré, zavedené cesty jsou zastaralé a obecné a mohou selhat. Místo toho obhajovali přístup ušitý na míru, kdy jednomu jedinci mohou dávat řešit fyzické otázky, jinému mohou omezit akademické svobody, a s dalším si mohou přísně promluvit o určitých bodech, se kterými se lépe trefí do živého. Nic škodlivého, nic přehnaného.
Trable začaly, když započali kombinování této práce se vzory s pokroky s vylepšovači nálady. Určití učenci uvažovali tak, že než aby bojovali s výsledky negativních, nepřátelských a agresivních chování, bude snazší a účinnější vyhladit problém ve zdroji. A nejen to, použití těchto vylepovačů nálady by mohlo studentům pomoci dosáhnout dosud nevyřčených výšin, kdy pozitivnější nálada doplní již přirozené schopnosti jedince.
Tento projekty by byl v jiných kruzích považován za vymývání mozků, dokonce i někteří učenci Společnosti z toho byli nesví, ale Jovská zvídavost zvítězila. Nicméně si Společnost dala pozor, aby udržela pravou agendu v tajnosti a vetkala projekt do své tapisérie učiva, čímž ji skryla před očima příležitostných slídilů. Kódové označení této agendy bylo Hypervědomí.
Hypervědomí, neboli HyVěd, jak bylo známo ve vnitřním kruhu, vytvářelo mnoho studentů, jejichž akademické kariéry byly prostoupené dokonalostí. Také vytvářelo další vylepšení teoretického základu HyVěd, neboť Společnost neustále vylepšuje své metody a technologie založené jen na výsledcích pokusů na lidech, ale také na další technologii dodávanou Jovskými dobrodinci, kteří byli ohromeni akademickými úspěchy Společnosti, ačkoli si zcela nebyli vědomi pravdy o agendě Hypervědomí. Velký zvrat přišel, když jakýsi záhadný dobrodinec předal na vybraný kitz Společnosti odpovědnost za zničení Knihy prázdnoty.
Kniha byla mezi Joviany velmi známá. Byl to další neúspěšný pokus utlumit Jovskou nemoc, která ničila jejich lidi tak, že je měnila na zlomené, potemnělé skořepiny jejich předchozích já a nakonec je dohnala k smrti. Kniha, pojmenovaná dle bájného Amarrského posvátného textu, který měl čtenáře přenést do vyšší dimenze vědomí a klidu, byla malým nenápadným přístrojem, jenž při aktivaci měl odstranit negativní myšlenky a emoce z kohokoli v dosahu. Joviané věřili, že je Kniha přinejmenším vyléčí z melancholie, a určitým způsobem tak činila, ale nejprve subjekty přeměnila ve slintající idioty. Na nižších úrovních nebyl účinek navždy, ale efekt měl silný dopad na osobnost člověka do takové míry, že ztratil schopnost čistě logicky myslet; na vyšších úrovních upadl subjekt do stálého kómatu. Netřeba říci, že byla Kniha deaktivována, rozebrána a svěřena odpadkovému koši vědecké historie.
Nebo to si aspoň Joviané mysleli. Za předpokladu, že jen Společnosti, jež má zkušenosti se vzory chování, může být svěřeno zacházení a zničení takovéhoto přístroje, jeden z opatrovatelů Knihy jim vydal na jejich žádost součásti, s předpokladem, že pár jich bude vystaveno nebo prozkoumáno a zbytek zničen. Byl to ukazatel nesmírné důvěry, kterou si v té době Společnost znovu vybudovala, a pravděpodobně díky jejich obrazu třaslavých ale rozumných a inteligentních lidí, kterým byla dána druhá šance, ale asi si nikdo nevšiml, že je to jak házet psovi kost. Osoba, která zásobila Společnost součástmi Knihy, tak bezpochyby učinil s vědomím, že nejprve prozkoumají její tajemství, ale lze pochybovat, zda si uvědomil, že mají schopnosti a teoretické znalosti ji znovu složit.
Společnost si dala načas, dokonce dala na výstavu několik duplikátů součástí, aby ujistila komisaře, že zbytek byl zničen. Nikdy se jim zcela nepodařilo vytvořit originál, plně funkční jednotku, ale jejich pokusy byly natolik úspěšné, že se nakonec objevila jakási napodobenina. Tato nová Kniha, jejíž existence byla přísně střežený tajemstvím, měla některé základní schopnosti staré jednotky, ale převážně ovlivňovala nejoviany, a ani tak ji nedokázali rozjet správně na nejhorších (nebo při jednom politováníhodném omylu během zakázaného testu prováděného velmi frustrovanými výzkumníky na nejlepších) studentech HyVědu.
Ze studií vzešly některé cenné kousky technologie. Jednou z nich byl Koktail zapomnění, skupina nanobotů, jejich požití způsobilo, že byl subjekt vysoce zranitelný účinky Knihy a, jak se ukázalo, některými opravnými prostředky HyVědu. Další byla amnézní sloučenina, jež ač byla zcela neúčinná ohledně nálady subjektu, ale zcela odstraňovala jejich vzpomínky na určitou délku času, a přinutila jeho mozek vše vynahradit vytvořením mlhavých a zcela nepodezřelých mezer v paměti, ačkoli cokoli delšího než pár dní amnézie vyžadovalo hospitalizaci a nějakou rehabilitaci. Amnézní sloučenina se ukázala jako velmi užitečná za okolností, kdy lidé utrpěli velké mentální trauma nebo stres, a byla později využita různými psychologickými institucemi, ale také existovaly povídačky, že byla využívána k temnějším účelům, například k vraždám uprostřed davu.
Navzdory těmto ziskům byl projekt považován za selhání a Kniha byla uložena do hlubin skladu, kde čekala na další tajné studie. Tam ležela, údajně nedotčená, a lapala prach, a byla by odevzdána zapomenuté akademii a zhoubné rzi, kdyby její opatrovníci nezačali slýchat, že byla Kniha spatřena kdesi ve vesmíru. I hleďme, zjistili, že jejich vlastní jednotka zmizela.
Začali Knihu hledat, ale nic to nebylo platné. Naštěstí, ač Říše již před dlouhou dobou slýchaly příběhy o existenci Knihy a možné moci, slovo o její dostupnosti se ven nedostalo. Následkem toho měla Společnost čas naverbovat a vycvičit speciální jednotky, osazené jedinci, kteří měli přirozenou imunitu vůči účinkům knihy, a měli je připravené, zatímco hledali vodítka ohledně umístění Knihy. Byla to těžká práce, neboť vše bylo tajemstvím, ale izolace kitzů měla velkou výhodu. Několik z nich nabídlo služby jako cvičiště a nakonec vycvičily některé efektivní a zastrašující skupiny agentů HyVědu, ač mnozí z nich se nikdy nedozvěděli, pro koho pracují.
Jejich postup je zdokumentován jinde. Společnost dál funguje a agenda HyVěd je stále součástí jejich metodologie, ačkoli ve formě dosti vzdálené od původní verze. Učenci Společnosti dále udávali, že ačkoli cítí, že prodlužované uskladnění Knihy v kitzech Společnosti jistě bylo omylem, tento špatný krok by se neměl špatně odrazit na HyVědu ani na příspěvcích Společnosti ve výuce Nového Edenu. Je jisté, že v určitých kruzích debakl s Knihou obnovil podezření, že Společnost vytváří nové plány politické dominance, ale nadměrnost úsilí získat Knihu učinilo mnohé, aby tyto pochyby byly utišeny.
Je samozřejmě zcela možné, že zmizení Knihy nebylo vůbec nehodou. Cynikové mohou tvrdit, že Společnost se začíná obávat, že na její agendu Hypervědomí a na pečlivý způsob, který vyučuje a tvaruje bohaté a mocné nejovské studenty, může být pohlíženo jako na počáteční tahy v nové politické hře, a že lov Knihy může znamenat pouhou zástěrku. Je-li tomu tak, je to velice nebezpečný tah, který je veden arogancí nadřazenosti. Je také možné, že Společnost nikdy neočekávala, že jiná síla v EVE by se mohla tak rychle dozvědět o existenci Knihy a vyhlásit vlastní hon za předmětem.