Jonak a já jsme hnali své plavidlo zpět domů, když jsme dostali zprávu. Nedávno jsem změnil v Sestrách EVE týmy a konečně jsem se připojil k Útočišti. Mise byly vyčerpávající. Doufal jsem, že tohle bude pěkná a tichá cesta zpět na základnu s přeřazovacím brífinkem a trochou odpočinku.
Opravářská hala se rozpadá na kusy. Kovové trosky, které posévaly podlahu, nyní létají vzduchem, sviští jako prach ve vichřici. Některé kusy tu byly téměř tak dlouho jako samotná stanice.
Nale a Hona stáli před obřím skladištěm. Bylo to znervózňující místo; celá oblast byla přesycena zvláštním zápachem, nikde nebyla vidět či slyšet žádná činnost, pohyb či zvuk. Dveře před nimi, o výšce pětipodlažní budovy, byly zamčeny komplikovanými elektronickými zámky.
Zetyn přišel k sobě a třel si hlavu. Měl na sobě většinu šatů, ale přišel o veškerou výbavu a, což bylo zvláštní, i o boty. Jeho holá chodidla chladla na tvrdé kovové podlaze.
Klíčové slovo Sester je péče. Nejen péče o ostatní, ale také péče o sebe. Vlastně pečlivost. Učinili skoro i nemožné, aby se zavedli jako neutrální skupina světa Nového Edenu, a ačkoli jsou některé aktivity mezi vnitřními frakcemi méně příjemné, jejich jméno je dál nepošpiněné a neposkvrněné.
Draein tým byl přesvědčen, že se zbavil všech stop a kontaktoval Společnost ohledně dalších letových instrukcí. Získali místo na mapě označené „skrytý kitz“ dvě informace, které zadali do datových čipů, které po cestě sebrali.