A když byly obě děvky odvlečeny, zmítající se, plačící a naříkající, a jejich dítě odesláno na rozpůlení, zapřel se Aritcio na trůnu a vypadal potěšeně.
„Jsem rád Dědicem,“ zamumlal tlumeně k vojenskému poradci, hubenému muži v těsně padnoucích šatech a s netečnou tváří. Po druhém boku mu stála náboženská poradkyně, žena s vlasy svázanými v drdolu, jež držely na místě dvě zlatá miniaturní kopí.
„Ahoj Garmasie. Slyšela jsem, že děláš rád lidem problémy.“
Amarrec, jehož jméno bylo vyřčeno, pomalu položil předmět na prodejní pult a napřímil se. Jeho vrásčité rysy se přetavily v úsměv.
„Jeden z vašich mužů je mrtvý a já vím, kdo jej zabil.“
Komptroler stanice hleděl na ženu, která stála na opačné straně jeho kanceláře. Byla Gallenťankou od hlavy k patě, z každého aspektu její pózy vyzařovala vnitřní kombinace arogance a klidu. Také byla starší než on, ale nicméně docela atraktivní na svůj věk, což jej u sebe dost překvapilo.
Tým se bezpečně dostal ze zakřiveného prostoru, ačkoli Joreena ještě po celou minutu neotevřela oči. Byl ti překrásný vesmír, temný a rozlehlý, ale mezihvězdné cestování bylo vždy na tělo kruté.
Keeler probíhal troskami města. Dospělí se možná báli, ale pro děti to byl potemnělý, poničený ráj.
Planeta Caldari Prime byla nedávno obsazena Caldarskými vojsky po více než stu letech Gallentské okupace. Keeler byl Gallenťan a stejně tak jeho rodiče.
Představte si, že mříže vašeho vězení jsou to jediné, co jste kdy poznali.
Pak, jednoho dne, se někdo objeví a odemkne dveře.
Pokud mají moc to tak provést, jsou pak opravdu osvoboditeli?