Navzdory nedávným pokusům vykreslit obraz sítě vysokoúrovňových akademických škol pro elitu Nového Edenu zůstává Společnost vědomé myšlenky prvním a nejpřednějším výzkumným institutem s velkým zájmem o technický pokrok společnosti. Není to tajemstvím; konec konců Joviané jsou dost zvídaví, ale v ochranné izolaci enkláv Společnosti, nazývaných kitzy, se nemluví, jaké nové vývoje se objevují na obzoru.
Nale a Hona seděli bok po boku na můstku lodi a oba poslouchali vysílání z lodě Andělů, kterou sledovali.
Byly to obvyklé vnější zprávy o plánech zadokování a cest, interní poznámky o velení a potvrzování rozkazů. Dělali to na směny, každý člen posádky na Honině lodi poslouchal jednomu kanálu odpovídajícího člena na lodi Andělů. Hona už dvakrát chybně předpovídala, že Draeina loď na návnadu zaútočí, a všichni už byli docela unaveni čekáním, zvláště ona. Použila velící práva k napíchnutí lodi bez jejich vědomí a později se za to bude zodpovídat.
Naleho tým mířil k lodi a společně rozjímali, co se stalo a co udělat dál, když se setkali s Honou a týmem Andělů. Ta je zastavila a řekla, „Jdete se mnou.“
Nad tím se zarazili, ale Hona řekla, „Ztratili jsme útočníky, ale víme, kam míří, a po čemkoli vy jdete, bude to tam taky,“ a pak odcházela.
Draea se necítila moc dobře. Její tým si prorážel cestu ke skladištní oblasti stanice Andělů a ona každým okamžikem očekávala, že uvidí známou tvář, někoho, kdo znal někoho, koho zabila. Ne že by se musela moc bát, když zvážila společnost, v níž byla, ale vyplatilo se být opatrná.
Nale seděl oblečený na posteli ve své kajutě lodi a hleděl na věc v ruce.
Bylo to kovové zařízení velikosti jeho pěsti, zakřivené a s malou matnou koulí uprostřed. Koule měla červený lesk a slabě zářila. Když s ní otáčela jedním směrem, měnila se na žlutou, pak oranžovou, modrou, indigovou a purpurovou. Přetočil jí zpět na červenou a zjistil, že ačkoli s ní na druhou stranu otáčet nemůže, při troše síly se koule přetočí z červené na zelenou; ale když ji pustil, vrátila se zpět na červenou.