Kezti Sundara, Velkoadmirál Amarrského Imperiálního námořnictva, stál osamoceně pod klenbou obrovské katedrály, převyšován ikonami věčnosti, které se vzdáleně leskly pod světlem lamp. Zůstával zcela nehybný, pohled upřený ke klenbě nad hlavou. V těchto dnech je těžké nalézt v říši klidné okamžiky.
Jetek trpící nespavostí kráčel prázdnou chodbou a mířil na lodní galerii.
Každá loď měla někde vybudovánu vyhlídkovou galerii, jejíž účel se různil od oslav po pozorování. Na některých lodích to byla velká síň, vyzdobená a teplá, vybavená přístroji na sledování hvězd. Na jiných, menších lodích, to mohla být pouhá kajuta s oknem a informační videoobrazovkou, kde jste si mohli vyvolat veškeré lidské znalosti o planetách, které bylo možno vidět.
„Ale nikdo kvůli tomu po mně nepůjde, že?“
„Nemusíte se vůbec obávat. Agentura vám legálně bude krýt záda, uděláme vám pseudonym, takže budete zcela v pořádku.“
Zahrada byla člověkem vytvořené dílo skrz naskrz, několik akrů pečlivě opečovávané flóry a lesa uzavřené v obrovském průhledném dómu. Souro Foiritan, president Gallentské Federace, dóm nechal vybudovat kdysi dávno jako místo schůzek mezi hodnostáři různých frakcí všech říší.
Tahle konfigurace byla pro něj nová. Překrásná, ač postrádala vyhlazenou jemnost Kaulaských vzorů, těch z dob před vzpourou. Thukkerové jako celek měli po velké spáse sklony k násilnějším motivům, lid příliš opilý vlastní zuřivostí, než aby si pamatovali, že jsou svobodní, a od té doby každý výtvor z tohoto lůna nesl nějakým způsobem zubatý otisk zuřivosti.