Tibus Heth, ředitel Caldarského Providenčního Direktorátu a de facto vůdce Caldarského státu, seděl sám v čekárně Korporátní & rodinné praxe Dr. Yoshuna. Ovíval se hladkou, hnědou složkou, která na sobě neměla ani nadpis ani pečeť. Vánek, který vytvářela, byl lehký, ačkoli byl prudký v porovnání s žalostným kňučením klimatizační jednotky čekárny.
Přesunul váhu na pravý bok a vytáhl z kapsy staré kovové hodinky. Pouzdro bylo hladké a na dotek chladné, jeho křivky narušeny menšími škrábanci a občasným důlkem. Zadní kryt stále nesl mizející nápis, na němž stálo, „Zaměstnanec měsíce.“ Hleděl na tikající ručičky, mžoural na ně v unaveném transu, a pak hodinky vrátil zpět do kapsy – cyklus, který během čekání provedl dvanáctkrát. Navzdory své historii se společností Caldarské Konstrukce byl pyšný na svou nepeněžní odměnu. Byly to dobré, mechanické hodinky. Tibus měl vždy raději věci, které si mohl opravit.
Poté, co se se zabručením protáhl na křesle (záda mu s menší sérií tichých zapraskání odpověděla), otevřel Tibus složku. Uvnitř byla řada jednobarevných hlášení, vytištěných na levném bílém papíru. Chladné, dokonalé linky standardního formátování Caldarských hlášení byly zcela rozvráceny Tibunovými četnými poznámkami a okrajovými čmáranicemi. Mezi odstavci se křížily čáry; otázky, naškrábané na okrajích, byly odpovídány dalšími, zuřivějšími otázkami. Vše nasvědčovalo spojení, ale žádná nebyla dokončena.
První hlášení bylo profilem bývalého Gallentského presidenta, Soura Foiritana. Foiritan byl dokonalým modelem Gallentského politika, s averzí vůči přímé, zvláštně vojenské, akci, ale dostatečně schopný se slovy, aby zmařil úsilí svých nepřátel. Jeho nedávná rezignace dokonale překvapila bezpečností služby. Jen načasování naznačovalo nějaké spojení, zvláště nákup jeho mateřského světa, megakorporací Ishukone.
Druhé hlášení popisovalo ten příběh. Zaznamenávalo pohyby lodí, osob a dalších věcí megakorporace Ishukone za poslední rok. Megakorporace a její ředitel, Mens Reppola, byli Tibunovými největšími vnitřními politickými nepřáteli. Když Caldarská milice získala úplnou nadvládu nad oblastí Black Rise a byly vydraženy vývojová práva, Ishukone se účastnila jedině dražby soustavy Intaki. A co bylo ještě zvláštnější, smluvila si policejní ochranu soustavy s žoldnéřskou společností Morduho Legie. Konspirační teorie byly i tak zvláštní, ale nebylo ani jednoho důkazu.
Poslední zpráva ve složce, poničená sítí Tibunových poznámek, se věnovala novému Gallentskému presidentovi, Jacusi Rodenovi. Většina hlášení byla dosti zastaralá. Výzvědné služby se snažily vše dohnat. Rodenův život byl dobře zdokumentován až do jeho odchodu do penze z pozice ředitele Rodenových loděnic. Poté stopa zcela vychladla, zachycená jen po Rodenově raketovém příchodu na veřejnost a do úřadu presidenta.
Tibus si promnul nos. Četl ty zprávy více než desetkrát, pokaždé viděl víc spojení. Již dlouho měl podezření, že Foiritan a Reppola kují pikle proti němu, ale Foiritanův pád a Rodenův příchod do toho nezapadaly. Všichni tři muži byli inteligentní a nesmírně schopní; noc, co dělali, nebylo náhodné.
Jediným způsob, jaký dával Tibunovi smysl, bylo složité spiknutí, podporované sítí Gallentských agentů operujících ve Státě: Federace využívá Intaki jako způsob, jak vložit své špióny do Státu; Foiritan rezignuje jako odvedení pozornosti; a Roden převezme kontrolu nad Gallentskou vládou, pravděpodobně čistý ohledně aféry s Intaki jako nejmocnější muž Federace.
Tibus věděl, že to zní šíleně, ale také věděl, že jsou takové machinace možné. Broker tu ideu prokázal.
Vyhnání těchto agentů bude těžká práce. Tibunova politická moc nebyla absolutní. Kdyby zamířil na Ishukone a zpochybnil její loajalitu bez řádných důkazů, ostatní megakorporace by se obrátily proti němu. Mohl autorizovat celostátní vyšetřování, aby si zachránil tvář, ale to by pohltilo čas a úsilí, které mohl využít jinde. Kolik toho může riskovat kvůli pouhému podezření?
Zaklepání na dveře přerušilo Tibunovo přemýšlení. Snažil se vrátit dokumenty zpět do složky. Z vedlejší předsíně vykoukla hlava zdravotní sestry. „Sire? Pane, ah…“ zmlkla a koukla zmateně znovu do seznamu schůzek, který nesla. „Pan Adar?“
„To jsem já.“ Usmál se.
„Promiňte mi. Myslela jsem si na okamžik, že vypadáte jako Tibus Heth. Dr. Yoshun je připraven vás přijmout.“
***
Tibus seděl na lavici v ohledávací místnosti. Místnost byla spartánsky vybavená a na jeho pohodlí trochu chladnější (což byla věc, která jej ve všech ordinacích doktorů nechávala šílet). Vzduch probíjel zvláštní zápach na půl cesty mezi čerstvými květinami a ústní vodou. Jedinou dekorací byl menší plakát s lidským srdcem připojeným k časované bombě a tučným nápisem, „PREVENCE ZACHRAŇUJE ŽIVOTY,“ pod ním.
Nad Tibunem stál Dr. Yoshun. Byl to mladší muž s tmavými vlasy, jehož dlouhý, bílý plášť měl na každém rukávu logo Caldarských konstrukcí. Teprve před asi pěti lety Yoshun převzal ordinaci doktora celého okrsku, ale tlaky na udržení korporátního rozpočtu ordinace v mezích způsobily, že vypadal mnohem starší. Tibus si všiml, že bez ohledu na Yoshunův stupeň zkušeností si zdokonalil nesouhlasné mračení.
„Tibune, jsem polichocen, že chceš lpět na svém starém planetárním doktorovi a tak, ale od té doby jsi neprošel řádným vyšetřením, víš, prostě čímkoli. A trvat na tom, že tvá schůzka nepředběhne ostatní pacienty, hraničí se zradou. Jsi nejmocnějším člověkem ve Státě.“
Starší muž to kárání ignoroval. Jeho osobní dynamika byla vytvořena během Tibunových let ve společnosti. Yoshun byl jedním z pár loajálních korporátních lidí, kterým Tibus vždy důvěřoval. „Nejprve jsem občan Státu,“ odpověděl. „Nezasluhuji si upřednostňované zacházení.“
„A nekecej. Tvé zdraví není žádný zatracený politický výnos. Ty testy měly být provedeny před hodně dlouhou dobou.“ Yoshun zdvihnul kárající prst. „A než to řekneš, nezajímá mě, žes měl moc práce. Dostat ty rozbory krve trvá dva dny. Dva dny! Kdybys měl před rokem svolné dva dny a jeden krevní test, všechno by mohlo být jinak.“
Tibus zaujal skeptický postoj. „Máš melodramatické sklony, Yoshune. Pravidelně cvičím. Jsem si zatraceně jistý, že jím lépe, než kdy předtím v korporátní jídelně. Bolest v noze přichází a odchází, ale jinak se cítím—“
„Máš Derjovu nemoc.“
Místnost ztichla. Klimatizační jednotka bručela dál. Po půl minutě Tibus ukázal další reakci. „Derjovu nemoc?“
„Je také známá jako exotická tkáňová sedimentace nebo ‚nemoc horníků.'“
„Já sakra vím, co to je!“ vyhrkl Tibus. Několikrát sevřel pěsti, snažíce se ovládnout. Když se mu jeho sebeovládání vrátilo, optal se, „Jak daleko je?“
Yoshun vytáhl otlučený datatablet a krátce zabojoval s pomalým strojem. „Je ve fázi tři. Usazeniny se začaly formovat kolem nervových tkání. Netřeba říci, že tvá krev je toho plná. Kdybychom to zachytili dříve, během měsíce bychom tě toho zbavili. Tak, jak to je, mohu léčit většinu příznaků, ale nikdy tě doopravdy nevyléčím.“
„Je to…“ Tibus nedokončil, bojujíce s ústy, aby to slovy zformovaly.
„Ne. Alespoň ne technicky. Podívej, s těmi zdroji, které máš k dispozici, není důvod, abys nemohl žít plnohodnotný život. Nikdy to nemusí dosáhnout čtvrté fáze. Ale — a to je velké ‚ale‘ — usazeniny, jež se již vyvinuly, narušují mapování mozku. Narušují výsledky nepředvídatelným způsobem.“
„Nebudu moci použít klon?“
„Kdyby ses někdy pokusil o klonování, je velmi velká pravděpodobnost konečného a nezvratného poškození mozku. V nejhorším případě, který není nepravděpodobný, by se tvé nové tělo ani neprobudilo.“
Minuly další okamžiky, než Tibus přijal svůj nový osud. Cítil jemné tikání hodinek v kapse. „Jak?“
„Vystavení augumenu. Nejpravděpodobněji ses dostal do kontaktu při pohybu konstrukčních materiálů pro korporaci.
„Augumen je pro konstrukční použití zakázaný. Sakra, lez postaven mimo zákon ještě předtím, než jsem nastoupil.“
„Jo, nezákonný. Ale augumen je také sakra levnější než pyroxeres, navíc je setsakra snadné, že inspektoři nepoznají rozdíl.“
Tibunův pohled ztvrdl. Věděl odpověď na svou další otázku, ale i tak se zeptal. „Jsi si jist, že to korporace udělala?“
„Nemám žádné důkazy,“ odložil Yoshun datatablet, „ale ano.“
***
Tělesná stráž uvítala Ředitele Hetha okamžitě, jakmile opustil malou ordinaci. Všichni měli na sobě nejmodernější osobní brnění, zářivé a čisté ve večerním slunci, těžce v kontrastu s větrem ošlehanou budovou. Jestli byli muži znudění čekáním venku, nedali to najevo. Jinyo, mužík v upjatém obleku, Hethův výkonný pobočník a funkcionář, přispěchal k ředitelovi. Zuřivě klepal do nejmodernějšího datatabletu z linek KK, žonglujíce s desítkami schůzek a zpráv.
„Doufám, že je vše v pořádku, pane. Vím, že raději máte věci poskromnu, ale opravdu bychom vám měli najít lepší a bližší zdravotní péči. Za posledních sedm hodin se objevilo osmnáct nových záležitostí, jež vyžadují vaši pozornost.“
„Ano,“ odpověděl, „To jsem si jist.“ Heth se jal rychle kráčet k zaparkovanému, anonymnímu vznášedlu, v němž přiletěli. Jeho doprovod spěchal za ním. Jejich vůdce kráčel rychleji, než byli zvyklí.
Všechny Hethovy staré i nové vzteky a frustrace se mísily, slučovaly, napájely jej odhodláním, na které zapomněl po prvním dnu jeho malé dělnické vzpoury. I jeho kulhání téměř zmizelo. „Jinyo, mám nové rozkazy.“
„Ano, pane?“ Mužík několikrát ťuknul do datatabletu.
„Za prvé, spustit vyšetřování ohledně používání augumenu ve stavebních materiálech u Caldarských konstrukcí, zpětně za deset let. Žádné výmluvy, jen jména či hlavy. Za druhé, chci na plný úvazek osobního doktora. Naplánovat pravidelné prohlídky, testy, celý rozsah.“ Heth strčil ruku do kapsy a cítil chladné, omlácené pouzdro hodinek.
„Za třetí, Jinyo, Caldarský lid musí vědět, že je jejich vláda čistá. Chci seznam nejloajálnějších, nezkorumpovatelných představitelů a vyšetřovatelů, nejlépe s minulostí v Námořnictvu. Slabost a bázlivost umožnily, aby Stát prostoupila infekce. Vypálíme ji.“