[12. srpna YC 111]
„Řediteli, přišla pro vás zpráva.“
„Mám teď moc práce, Gerarde. Počká to?“
„Je mi líto, pane. Je to odpověď z Kanceláře jedna.“
Za to ráno poprvé zvedl Mentas Blaque oči od týdenních aktualizací rebelie. Vstal a odtlačil křeslo od konzoly.
„Zobrazit, důstojníku.“
„Ano, pane.“
ŘEDITEL MENTAS BLAQUE,
FEDERÁLNÍ ZPRAVODAJSKÝ ÚŘAD
Úřední výnos 81042 – Konsolidace národních zbrojních aktiv
YC111.08.12
Zahrnutí zaměstnanců Federální vlády jako přispívajících představitelů v národním zbrojním průmyslu je považováno za nezbytně důležité k dosažení cílů určených vojenským vedením. Je v zájmu národa jako celku, aby nejlepší mysli odvětví pracovaly jako celek, a aby soukromé instituce upřednostnily služby veřejného zájmu.
Autoritou, udělenou mi jako presidentovi Federativní unie Gallente Prime, a abych ustanovil Radu zbrojních poradců, pracujících pod Federací, je tímto nařízeno:
Sekce 1. Federální rada zbrojních poradců. (a) Členství. Je založena Federální rada zbrojních poradců („Rada“). Rada se bude skládat z následujících členů jmenovaných Presidentem:
„Konec,“ řekl Blaque. Promnul si oči a opět se posadil.
Proteklo několik okamžiku, byl sám se sebou v té tiché pracovně. Pak stiskl tlačítko a řekl: „Desátníku Ormonde, připravte své muže na výjezd.“
[13. srpna YC 111]
„Pane, já nevím. Teď klepou, ale nevidíme nic. Není žádná odpověď.“
„Ještě to zkuste, pak hlaste,“ zaskřehotalo z rádia. Desátník Argus Ormonde otevřel hledí a učinil pár kroků k obří mramorové soše, za níž, o několik metrů dál, mohl vidět vstup do vyumělkované budovy, kde se skrýval excentrický prodejce zbraní.
„Stále nic,“ ozval se Fregalův hlas. „Naslouchám odezvám na klepání dál v chodbě, ale echolokátor dává dost zmatené údaje. Ani to nezní tak, že by tam byly stěny.“
Navzdory zapření si Ormonde povzdechl. „Dobrá,“ řekl. „Proveďte průrazový protokol alfa tři a vyčkejte na můj pokyn.“
Špatná odpověď, ale co. Pokud jste zatracený blázen z žádného jiného důvodu, než že máte dost peněz a chcete dělat věci tím těžší způsobem, pak máte zatraceně neodvolatelné právo být trochu pocuchán.
Opřel se za pilířem, dal znamení připravit se boční jednotce a pak mávnul na Fregala, aby začal. Řediteli poslal jeden signál: operace zelená.
***
V izolovaném pohodlí velitelského centra cítil Mentas Blaque nedobrovolný tlak předtuchy. O dvě sekundy později se ozval ohlušující praskot. Hlasy, rachot. Dupot nohou.
Černí orli, dělajíce věci, které nikdo jiné nedokázal. Vždy ho to trochu rozechvívalo, ale dnes měl problém najít nějaké nadšení. V noci zažil pronikající směsici špatných snů, ba i ráno se nemohl zbavit hryzající myšlenky, že je něco špatně.
„V pozici,“ ohlásil seržant Fregal. „Dobrá, máme dva strážné a pár průzkumných ministrojů. Dva, čtyři, stíhací la—“
Pak se ozval výbuch. Seržant Fregal přestal mluvit.
Pak se z rádia ozvala kakofonie statického hluku. Něco znělo jako křik, něco znělo jako mluva.
Blaque se naklonil vpřed.
„Desátníku Ormonde?“
Žádná odpověď. Šumy v rádiu se ztlumili až k téměř dokonalému tichu. Začalo mu svítat, že něco takového se jeho mužům doposud nestalo.
Spojil se s Kontrolním střediskem. „Spojte mě s Jacusem Rodenem na soukromé lince,“ řekl, „a udělejte to okamžitě.“
***
Nevypadal tak, jak očekával. Čelil muži, který umožnil, skrz inteligenci a obchodní cit, zkázu nesčetných miliónů lidí a jejich živobytí, a nyní si uvědomil, že podvědomě doufal v nějak silnější postavu. Jacus Roden byl hubený muž, asi tak 170cm vysoký, vzhledem asi okolo šedesátky, s pomalým a vybraným chováním a dokonale holou hlavou.
„Zdravím, pane Blaque.“ Starý pán byl klidný, tichý, soudě dle situace docela vyrovnaný.
„Pane Rodene,“ řekl mile Blaque. „Měl byste zájem mi vysvětlit, proč jsem ztratil kontakt s mými nejlepšími lidmi poté, co začali svůj pokus – jejich zákonitý pokus, abych dodal – v komunikaci s vámi jménem Gallentské federace?“
„Jistě,“ odpověděl Roden. Poškrábal se na nose a stiskl malé tlačítko na svém stole. „Jejich vybavení selhalo v našem elektromagnetickém poli, ale je o ně postaráno. Brzy je znovu uvidíte v pořádku a v bezpečí.“
Vnitřně byl Mentas zklamán mužovou troufalostí, ale pečlivě si držel chladné chování. „Pak tedy plně předpokládám, že toto dvorné zacházení s našimi vojáky,“ řekl, „je znamením, že přijímáte naši iniciativu v duchu, jenž je očekáván od loajálního občana Federace. Je tomu tak správně, pane Rodene?
Starý muž dál seděl ve svém křesle, stiskl pár dalších tlačítek na stole a usmál se lehkomyslně na kameru, aniž by se na ni podíval.
„Nemýlíte se v tom, že jsem loajálním občanem Federace,“ prohlásil.
„A to si myslíte, že vás to opravňuje k takovému zacházení s vyslanci Úřadu jedna?“
„Jsem motivován ničím menším, než je láska k těmto skvělým mužům.“
„Takže je potlačujete jako první akci? Proč si jen nepromluvit?“
„Protože oni neslyšeli, co nabízím, nepřišli s úmyslem poslouchat.“
Minuly dvě sekundy. Mentas Blaque se nadechl, vydechl, opět nadechl.
„A co tedy přesně nabízíte?“
„Jen chci, co je pro všechny nejlepší, pane Blaque,“ řekl starý muž. Otočil se na svém křesle a vstal. Když tak učinil, byla na okamžik vidět část kovové čelisti, pruh železa, jenž vybíhal z boku krku podél čelisti až na spodní část tváře. „Jen chci, aby byl každý schopen provádět svou obchodní činnost způsobem, který pomáhá naší velkolepé Federaci. Stejně jako jsme pokračovali, dokud se náš dobrý president nerozhodl přistřihnout křídla kreativního podnikání.“ Zastavil se u rohu stolu a přímo hleděl do kamery. Zakroucená křivka, napůl úsměv a přec ne, hrála v koutku jeho rtů.
Mentas Blaque téměř nepostřehnutelně pozdvihl tvář a provedl dobře nacvičené odfrknutí. „President činí jakákoli rozhodnutí, jež jsou v dané době nutná,“ odpověděl. „Je předpokládáno, že nové rozřazení věcí povede k silnější a sjednocenější Federaci, a není na vás ani na mně, abych to zpochybňoval. Nedošlo se k tomu jen tak.“
„‚Hierarchie je velkolepý tah na lidské malbě,'“ řekl Roden. „Kdo to byl? Fouel? Geremande? Určitě jeden ze slavných.“
„Jsem si jist, že to později můžeme zjistit, pane Rodene,“ řekl Blaque. „Až pustíte mé muže a podrobíte se jakémukoli trestu, který vám soud udělí za vaše zločiny.“ Jeho trpělivost začínala mizet. Tohle měl být excentrický šílenec, ne dobře mluvící intelektuál. Nějak začaly vyšší vrstvy hlomozit.
„Podnikání je základem našeho velkolepého experimentu, neřekl byste?“ zeptal se Roden, stojíce za svým stolem. Na několik souhvězdí a miliardy kilometrů daleko měl Blaque iluzi, že viděl maličký záblesk, který se objevil v očích starého muže.
„Podnikání je to, čím byla naše Federace vykována. Právě tím zjišťujeme, jak si stojíme. Právě tím chápeme, co nás bude stát vítězství, jak rozdrtit konkurenty.“ Starý muž se mile usmál.
„Pokud začnete podkopávat základy podnikání,“ pokračoval, rovnajíce záda a kráčejíce silněji v malém kruhu kolem stolu, „zbytek padne spolu s ním. A Federace,“ pokračoval, přičemž do hlasu se mu vkradla sametová hrozba, „není lehkovážný podnik. Není to něco, co se dá odněkud vyhrabat.“
„Co,“ začal Blaque, ale pak zmlkl. Tohle už začínalo být trochu moc. Nejpravděpodobněji starý muž jednoduše zešílel roky požitkářství, ale v jeho chování byl zvláštní druh humoru, jakési podvědomí, které naznačovalo skryté znalosti.
Právě když Mentas Blaque začal, stejně jako ve vzácných okamžicích života, cítit otupělé počátky opravdové úcty, starý muž řekl, „Myslím, že máte zprávu.“ Posadil se do křesla a zaklonil se.
Mentas ztlumil zvuk a zkontroloval příchozí kanály. Hlášení o incidentech ze sedmi různých míst. Přerušení práce v Elore, situace s rukojmími v Carirgnottinu. Allotek Industries a Duvolle Labs přerušily komunikaci, CreoDron a Chemal Tech vyhlásily loajalitu k Rodenovým loděnicím a vydaly tisková prohlášení, veřejně odsuzujíce znárodnění.
To není možné. Není možné, abys tohle dokázal, staříku. Mentas přerušil videospojení a vstal z křesla. Jeho cvičená mysl se snažila zhodnotit situaci. Nějak dokázal jeden dodavatel zbraní stmelit celý vojensko-průmyslový komplex proti presidentskému dekretu. Zjevně předem informovaní, zjevně vše předem dobře naplánováno, a přec úplně sílené co se týče velikosti i opovážlivosti.
Minula celá minuta, během níž jedinými zvuky tiché kanceláře bylo hučení a pípání pilných strojů. Když si znovu sedal za ticha své kanceláře a upíral oči na obrazovku před ním, napůl si přál, aby byl způsob, jak si tento okamžik zapamatovat navěky.
Tiše řekl do mikrofonu, „Kontrolo, vypnout záznam.“
Přepnul zpět na Rodena a opět spustil zvuk kanálu. Starý muž seděl ve svém křesle, s prsty spletenými na klíně. Zvláštní křivka byla nyní vice než polovičním úsměvem.
„Pane Rodene,“ řekl Mentas Blaque. „Vypadá to, že si my dva musíme promluvit.“