Na podlaze hangáru, okázale vyzdobeném, čekalo stěží tucet lidí. Vlajky Amarrské říše se pomalu pohupovaly ve větru, který se zdál být všudypřítomným a chladným.
Malá skupina lidí se skládala z členů posádky stanice, pečlivě prohledaných, a členů Královské stráže, oddaných Císařovně Jamyl I. a loajálních k smrti. Jejich konverzace byla minimální. Neměli se navzájem neradi, ale okolnosti byly považovány za slavnostní a trochu nepříjemné, takže většina z nich předpokládala, že každý půjde vlastní cestou, jakmile tato záležitost skončí, snažíce se odplavit vzpomínky nekonečným pitím. Loď měla brzy dorazit, přivážejíce otylý symbol všeho zlého a nenávistného tohoto světa.
V Gallentské federaci, na povrchu Gallente Prime, v otevřené aréně, specificky připravené na tento okamžik, sletěla loď. Dav čítající v miliónech, již stoupal k bodu varu, rozpumpovávaný politickými proslovy promísenými oblíbenými zábavními pořady. Videoobrazovky o velikosti budov zavěšené na obrovských věžích vysílaly každý možný záběr na loď, která se pomalu blížila k malé přistávací dráze. Dav reagoval a jeho výkřiky byly tak hlasité, že se odrážely v reproduktorech, tvoříce nekonečnou smyčku chraplavé nenávisti.
***
Když Císařovna vyšla ze svých dočasných komnat do hlavní oblasti přistávacího doku, změnil se tichý hovor nepříjemné konverzace v úplné ticho.
Díky vysokému stropu, vlajkám a téměř nekonečné ozvěně tlumených hlasů bylo místo cítit jako katedrálu. Obrovská polyskleněná okna ukazovala chladný vesmír.
***
Dav zařval, když na jeviště vstoupil president Foiritan. Mávnul ke svému lidu a usmál se. Nebyl to široký úsměv, který by člověk ukázal při výhře ve hře, ale úsměv pečlivě ovládaný smutkem, úsměv, který říkal, že jeho nositel utrpěl ztrátu a přec přišel jako vítěz, a uznával to samé u všech, pro které byl tento úsměv zamýšlen.
***
Zadokovala loď. Byla to malá loď vybavená co nejvyšší ochranou, ačkoli pancíř i štíty byly spíše pro show než pro cokoli jiného. Náklad lodi byl přepravován z temného koutu vesmíru mnoha způsoby, ale v této oblasti, pod záštitou Císařovny, by nikdo nezasáhl.
V lodi byl jediný pasažér. Byl to největší zrádce Amarrské říše od jejího založení. Byl se přiveden, aby tu zemřel.
***
Dveře lodi se otevřely a ven byl vyveden Anvent Eturrer, mrkající na světlo a hluk. Byl bývalým velkoadmirálem námořnictva Federace, vyhozený presidentem Foiritanem za to, co se v té době považovalo za neslýchanou neschopnost během invaze Caldarského státu. Byl později usvědčen jako zrádce, a tak se Eturrer umístil na vrcholek seznamu nejhledanějších nepřátel Federace.
Eturrerovy stráže byli na něm zavěšení a vedli jej na oddělené pódium postavené tak daleko, aby s ním Foiritan a jeho lidé nebyli spojováni. Cesta, kterou jej vedli, byla kryta ze všech stran neprůstřelným sklem, neboť Eturrer měl zemřít v předem daný čas. Strážní byli silní a zjevně Eturrera podpírali, neboť ten vypadal trochu zmatený a klopýtající. Nebyl viditelně zraněný, ale videoobrazovky, které se zaměřovaly na jeho tvář, ukazovaly rozzuřenému davu jeho nepřítomný pohled.
***
Komoří Karsoth byl vyveden z lodi a neobřadně shozen na podlahu hangáru. Ležel tam sípaje a kašlaje před Císařovnou a její družinou. Jeho masivní tělo bylo tak obrovské, že ani nemohl stát na vlastních nohách.
Císařovna promluvila, upíraje svůj pohled přímo na zatraceného muže.
„Pomozte mu na nohy.“
Když stráže zaváhaly, zlehka pohnula hlavou. Její pohled dál spočíval na Karsothovi, ale bylo tu zdůraznění, že by mohl být přenesen na někoho jiného.
Stráže se přiměly k činu a zvedly Karsothovo tělo do přímé polohy. Když se ho dotknuly, zamrkal. Jeho hedvábná róba, potrhaná a špinavá, visela na končetinách jeho obtloustlého těla, ukazujíce šrámy a modřiny. Jeho obrovské břicho bylo takové, že na něj museli tlačit tři muži, zatímco vyšší žena se zapřela o jeho hrudník, přímo tam, kde mělo být srdce. Karsothova kůže byla bledá jako její, ale zbarvená ohnivými znaky, které soupeřily s rudou barvou jejích vlasů.
***
President Foiritan promluvil ke shromážděným miliónům a k dalším biliónům těch, co vše sledovali přes přímé vysílání. Jeho slova se mnoha posluchačům ztrácela, neboť slyšely, co očekávali, a zaplňovali mezery návaly řevu. Jádrem jeho projevu bylo, že Gallentská federace dostala svého člověka, jak president slíbil. Před všemi jsou těžké časy, kdy každý muž i žena federace budou muset učinit ústupky ve svobodě, aby se zabezpečila bezpečnost celého národa. Ale nyní, na tomto místě, mají důkaz těchto obětí.
Dav reagoval na intonace jeho hlasu. Zdálo se, že se k němu vlní, jako vlna nenávisti tříštící se na vlnolamu. Mezi presidentem a lidem byla velká bezpečnostní oblast, obehnaná neprůstřelným sklem a monitorovaná lidmi i nejpokročilejším bezpečnostním vybavením, a sloužila jen k nežhavení lidských emocí do nových halasných výšin.
***
I mučení bylo prováděno kvůli očištění a spiritualitě, a bylo prováděno v tichosti. Lid Amarru měl zdravý rozum, aby byl rozladěn tím, co se stalo za Karsothovy vlády a prostě chtěli odeslat člověka na jeho cestu k odsouzení.
***
Vše byl jen hluk a světlo. Neexistovalo žádné takové zjevné mučení, ale všichni se zatraceně ujistili, že vězeň během cesty nebude spát a nebude mít pohodlí. Gallentský lid si zasluhoval podívanou.
***
Císařovna tiše stála a hleděla na Karsotha. Nakonec se optala, „Usmířil ses se svým bohem?“
Mlčky přikývl. U jedné nozdry se mu zvětšovala a zmenšovala malá kapička. Posádka ustoupila do strany a třela si unavené ruce a nohy. Žena, která držela Karsoth zpříma, dostala povolení odejít a umýt si ruce.
***
Uprostřed projevu odříkal president Foiritan obvinění vznesená proti Eturrerovi a také výsledek šetření. Otočil se přímo k vězni, jenž hleděl do prázdna, a promluvil o fiasku Tripwire, předávání informací nepříteli a ztrátě Caldari Prime a s tím i nesčetných životů. President dodal, že naštěstí Federace zavedla nový řád, aby se zajistilo, že zbytek jedu na Gallentské půdě bude vykořeněn bez jakékoli milosti.
Kývnul směrem k Mentasi Blaquemu, který stál vzadu na pódiu, oblečen v nyní známém černém obleku jeho nově vytvořené instituce Vnitřní bezpečnosti. Jeho lidé byli neformálně známí jako Černí orli a Foiritan je tímto přízviskem při svém projevu nazval, čímž zabezpečil jejich název v historii pro dobro i pro zlo.
Foiritan se vrátil k tématu zrady a směroval další slova opět na Eturrera. Řekl, že v Eturrerově nepřítomnosti proběhl soud, a dodal s nehezkým úšklebkem, že prokázal, že jej bylo velmi obtížné lapit.
Dav zaburácel. Za tohle jej miloval.
Existují, řekl Foiritan Eturrerovi přes mikrofon a videoobrazovky a ohlušující hluk miliónů lidí, tak nesčetné důkazy jeho viny, že nebylo třeba obhajoby.
„Až budu hotov, budeš moci promluvit,“ dodal, „Dost ti to poslouží. Je to tvé právo. Ve Federaci má každý hlas. I lidé, jejichž životy jsi zničil.“
Mentas Blaque, jehož Černí orli měli mnoho dalších vězňů, souhlasně přikývl a neřekl nic.
***
Císařovna řekla Karsothovi, „Spojil ses s Krvavými nájezdníky. Vládl jsi lží a terorem. Když přišli Minmataři, tvá selhání nás téměř stála Říši. Jakýkoli obchod jsi přinesl do tohoto království, byly to černé peníze, pošpiněné pouty s podsvětím, které jsi přivedl do nejvyššího úřadu země. Korumpoval jsi nevinné, zrazoval nám loajální a přeměnil jsi toto království v orgie korupce a hédonismu.“
Zhluboka se nadechl a optal se, „A za to si zasluhuji smrt?“
Vlajky se jemně svíjely v chladném větru.
„Ne,“ řekla. „Ale to, co si zasluhuješ, je mimo to, co ti tato Říše může udělat.“
***
Na konci svého projevu se Foiritan otočil znovu k Eturrerovi a optal se ho, zda k tomu má co říci.
Eturrerovi byl předán mikrofon. Přijal ho a klidně stál. Bučení davu zesílilo v rachot, jako by jej jím chtěli utopit.
Pohlédl na Foiritana. Na okamžik oba muži sdíleli pohled zvláštního pochopení. Kamera, zachycující jako první záblesk v Eturrerových očích a pak nepohodlný výraz na Foiritanově tváři, rychle zaměřila svůj pohled na davy.
Eturrer se pak podíval na Blaqueho a hleděl na něj snad celou věčnosti.
Dav šílel v rozzuřeném očekávání.
Eturrer se na něj zašklebil, ten celý svět pomohl zničit, a pustil mikrofon na zem.
***
Karsoth se zhluboka nadechl. „Znechucuješ mě,“ řekl. „Vládneš království slabochů, z nichž všichni jsou tak ztraceni ve své zbožnosti nad dalším světem, že zapomněli, jak řádně žít v tomto. Vše, co dělají, je, že čekají na svého všemocného Boha, až všechny věci napraví, a právě když si myslím, že někteří se začínají probouzet, ty se připlazíš zpět jako nějaký červ z Pekla a přinutíš je zase věřit.“ S polknutím se odmlčel. „Znechucuješ mě,“ zopakoval.
Došla k němu a pozdvihla ruku. Ucuknul.
Jemně udeřila do jeho tváře a řekla, „Bojíš se mě.“
V jeho hlavě se zableskl maličký impuls se zašklebit, ale byl ihned uhašen. Neboť ona se na něj usmála, a v tom úsměvu byl takový děs, jaký nikdy v životě nepoznal. Kůže jeho těla se třásla. Ačkoli byla mnohem menší než on, připadala mu, jako kdyby se nad ním tyčila.
„Nenávidíš mě?“ optal se téměř prosebně.
„Ano, na určité úrovni,“ odpověděla. „Ale pravá nenávist je mocná emoce, a ty jsi pro ni příliš ubohý.“
***
Nastal čas popravy.
Souro Foiritan, president Gallentské federation, se otočil k lidu a pravil, „Je čas, abychom rozhodli. Unesu pro vás jakékoli břemeno, co mohu, ale nemůže mi být umožněno učinit tohle jenom mně. Je to na vás, tady a teď. Někteří z vás si prostudovali důkazy při soudním řízení s tímto zrádcem, ale pokud ne, můžete vidět verdikt.“
Videoobrazovky se přepnuly na Eturrera a promítnuly pod jeho tvář velkými rudými písmeny „VINEN“.
„Nyní do toho musíme jít všichni a učinit rozhodnutí. Pro naši budoucnost a pro pokračující svobodu, jíž se ve Federaci těšíme, jsme byli ochotni obětovat mnohé. Nyní musíme učinit tu nejvyšší oběť. Musíme ukázat světu, co to znamená, když se zlo pokusí otřást základny naší civilizace.“
Obrovské zvukové přijímače sjely z videoobrazovek. Samotné obrazovky pozměnily svůj obraz: stále ukazovaly Eturrera, ale nyní přidaly grafickou část, kde se zobrazovala úroveň zvuku, skákající u spodních hranic.
„Do zrádcova těla jsme vpravili chemikálii, která reaguje na zvukové vlny určité frekvence. Teď budeme monitorovat hlasy lidí, filtrovat je a přenášet je ke zrádci. Pokud budou hlasy dostatečně hlasité, bude chemická směs aktivována. Váš hlas bude vyslyšen.
Ačkoli přijímače nebyly doposud aktivovány, začaly se otřásat řevem mas.
„Ještě poslední věc, lide Federace. Tuto chemikálii jsme pečlivě připravili, než jsme ji vpravili do zrádce. Bude narušovat, zapalovat nebo jinak deformovat určitý počet buněčných skupin v jeho těle. Buňky jsou malé a pár poškozených moc neublíží. Ale my jsme vzali příklad v historii. Nechali jsme chemikálii vpravit do jednoho svazku za každého jednotlivce, jejichž ztrátu tento zrádce zavinil.
„Toto je vaše rozhodnutí, mí spoluobčané. Toto je váš okamžik.“
Přijímače se aktivovaly. Hlasy davu do nich zaburácely jako tsunami.
Na videoobrazovkách se Eturrerovo tělo rozpadlo v orgii zkázy. Jeho kůže zabublala, zrudla, zakouřila a rozprskla se; jeho vlasy se samovznítily, jeho kosti se vypoukly a roztrhaly, jak tumory a další zhoubné výrůstky vyletěly jeho měkkým masem orgánů a prorvaly se ke svobodě. Eturrerova ústa se otevřely, aby se ozval jeho hlas, ale jeho výkřik byl v hlasech davu umlčen.
***
„Můžeš mluvit na sovu obhajobu, pokud si tak přeješ,“ řekla Císařovna.
Karsoth zhluboka dýchal, ale nic neřekl. Hleděl na ni poškozenýma očima, v nichž bylo vše, co mluvilo o již dávném usvědčení, aniž by to muselo být řečeno slovy.
Císařovna přikývla a vzala na vědomí jeho odpověď. Pozdvihla ruku a ukázala na blízký průchod. „Projdi tudy a setkej se se svým koncem.“
Bezejmenná žena, jež tlačila proti jeho srdci, nyní kráčela před starým Komořím, její hbitá a hubená postava jej vedla na smrt. Stráže jej držely na nohou, když se za ní potácel.
Císařovna tam ještě dlouho poté stála a hleděla ven obrovskými okny ve stropu.
Tam venku v dálce zářila hvězda.