Za Stát
Skupina, která přistála na YHB-349 již byla žalostná. Konvoj byl přepaden malou patrolou při vstupu do soustavy a byl velmi rychle rozprášen, neboť Gallentské stíhače se na ně s chutí vrhly a přehnaly jejich formací. Velitel operace držel konvoj v těsné formaci, aby se vyhnul odhalení; ovšem sázka na to se nevyplatila. Ty lodě, které byly po prvním průletu útočníků doposud bojeschopné, zůstaly na místě a draze prodali své životy, takže ve zmatku vyklouzla jedna transportní loď typu Crane se stěží nedotčenou kostrou.
[12. srpna YC 111]
Když výsadkové lodě přilétaly, Jeb i já jsme odpočítávali poslední sekundy do naší smrti – když ne z rukou invazních vojsk, pak z rukou našich lidí, z nichž někteří přísahali, že zemřou na nohou a vezmou s sebou všechny, útočníky i zrádce. Zrádci byli zjevně ti, kteří nechtěli zemřít a raději by strpěli jho Caldarských opratí.
Na podlaze hangáru, okázale vyzdobeném, čekalo stěží tucet lidí. Vlajky Amarrské říše se pomalu pohupovaly ve větru, který se zdál být všudypřítomným a chladným.
Haatakan Oiritsuu – bývalá ředitelka Kaalakioty a nyní zbavená funkce, ve vyhnanství na pustých zasněžených pozemcích daleko od akce politiky Caldarského státu – držela živou rostlinu v jedné ruce, druhou vytáhla ten nejostřejší nůž, který měla, a opatrnými byť přesnými pohyby je po celé délce otevřela, čímž odhalila všechny vrstvy až do hloubi lesklého jádra. Podržela rostlinu na malou hromadu rašeliny a vymačkala ze stonku kapičky šťávy. Hbitými prsty ji vymačkala dosucha, přejížděla rukama po každém centimetru stonku, dokud nezůstalo nic jiného než vysušená slupka.